Aktuality
Bernešky bělolící na Vltavě
Na Avif jsem zachytil zajímavou informaci, že na Vltavě u Českého Vrbného je hejnko bernešek bělolících. Tyto severské husy jsem ve volné přírodě nikdy před tím neviděl. Setkání s berneškami byl zážitek. Ani se příliš nebály a podařilo se je vyfotografovat při pastvě, na vodě i v letu.
Letošní fotografování vlh pestrých
Jako v minulých letech jsme opět fotografovali vlhy ve starém lomu v okolí Ječmeniště u Znojma. Ačkoli jsme lokalitu navštívili ve dnech 21. – 22. července, vlhy ještě krmily. Postavili jsme kryty asi 25 – 30 metrů od hnízdních nor. Soustředili jsme se na fotografování vletujících a vyletujících vlh a na letovky. Fotografování vlh vyletujících z nor bylo obtížné, protože vlhy jsou velmi rychlé a autofokus nestíhá. Proto jsme volili sekvenční snímání v momentě, kdy se hlava vlhy objevila v ústí nory. Letovky se fotografovaly lépe, zejména když se let vlh zpomalil díky protivětru. Spolu s vlhami v lomu pravidelně hnízdí poštolky, které se s vlhami dobře snesou. Příjemné překvapení nám nakonec připravil dudek, který se na nás přiletěl podívat.
Otevřít
Moje letošní srnčí říje
Srnčí říje, která začíná koncem července a trvá asi do půlky srpna, je svátkem snad pro každého fotografa divoké přírody. Srnci honí srny, vytvářejí s nimi páry a ztrácejí obezřetnost. Dají se přivábit i docela blízko. Když má fotograf štěstí podaří se vyfotografovat souboj srnců nebo tak zvané pokládání srny srncem.Já jsem fotografoval srnčí říji na Českobudějovicku na Zbudovských Blatech a na loukách kolem Novosedel, a také na chalupě ve středních Čechách, na polích u Třemošnice. Vstával jsem před šestou, abych byl na místě co nejdříve. Podařilo se mi přivábit několik srnců, ale i srny. Ty zřejmě přiskakují, protože považují hlas vábničky za pískání srnčete. Několikrát přišla srna i se srnčaty.Největším zážitkem však pro mě byl souboj srnců, který jsem fotografoval na poli u Třemošnice. Špičák s dlouhými parůžky, kterého se mi také podařilo přivábit, ačkoli měl u sebe srnu, zřejmě bránil svoje teritorium proti šesterákovi. Bylo 30. července, kolem osmé hodiny ranní. Srnci se do sebe pustili s maximálním úsilím, útočili nejen na hlavu, ale i na krk a břicho, dělali přemety. Měl jsem strach, aby špičák, kterému myslivci říkají škůdník, šesteráka nezabil. Nakonec, po velkém boji s nerozhodným výsledkem, se oba sokové rozešli. Špičák se vrátil ke své srně a byl mu dopřán akt lásky. Šesteráka jsem pak už neviděl.Na velké louce u Novosedel jsem zažil další zajímavý příběh. Uprostřed louky se pásly dva páry srnec a srna. Vál poměrně silný vítr od srnčího ke mně. Zkusil jsem se pomalým krokem přiblížit k pasoucí se zvěři. Ačkoli jsem se nijak nekryl, nechali mě přijít poměrně blízko. Jeden ze srnců si mě dokonce přišel prohlédnout a hrabáním předními běhy mě vyzýval k souboji. Oba srnci se nakonec po trpělivém pronásledování srn dočkali aktu pokládání.Podařilo se mi za těch několik rán, které jsem strávil se srnčí zvěří, prožít řadu krásných a zajímavých chvil a už se těším na další setkání nejenom v říji.
Tok tetřívků v Krušných horách
Letos jsem se poprvé dostal na fotografování toku tetřívků do Krušných hor. Tady zřejmě tetřívků neubývá jako na Šumavě, takže na jednom tokaništi jsme napočítali 20 kohoutků. I když fotofrafování pro nás znamenalo být před šestou hodinou ranní na tokaništi a vydržet několik hodin v mrazu, byl to obrovský zážitek. Tetřívci tokali několik metrů od našich krytů a jednou mi dokonce bouchali křídly do fotostanu. Jediným problémem při fotografování byl nedostatek světla. Do sedmi se nedalo fotit vůbec a pak navysokou citlivost. Doufejme, že se bohaté populace tetřívků udrží v Krušných horách i nadále.
Berneška rudokrká
Fotografoval jsem zimní hosty, husy běločelé. Ze stránek České společnosti ornitologické jsem věděl, že u Lomnice nad Lužnicí se mezi husami vyskytuje i berneška rudokrká. Snažil jsem se ji najít v obrovském hejnu hus běločelých, ale marně. Až doma, při zpracování fotek jsem ji na jedné "letovce" našel. Bylo to pro mě velmi příjemné překvapení. Berneška je stutečně nádherná....
Jelení říje v Poněšické oboře
Jelení říje obvykle vrcholí na svatého Václava, i když letos jsem slyšel troubit jelena už koncem srpna. Letos poprvé se mi podařilo dostat se Poněšické obory nedaleko Hluboké nad Vltavou. Je to velká obora o rozloze 1643 ha a zvěř je v ní přirozeně plachá. Proto bylo třeba při čekání na posedu sledovat i směr větru. Po cca sedmihodinovém čekání, které mi rozptýlila pouze káně, která si sedla na strom nedaleko posedu a nechala se vyfotografovat, přišli kapitální jeleni a hned se pustili do souboje. Slunce ž zapadalo a tak jsem byl nucen nastavit citlivost na 4000 ASA. Souboj byl relativně krátký a poražený jelen se dal na útěk. Pak jsem ještě dlouho naslouchal troubení rozvášněných jelenů.
Volavky rusohlavé
Volavky rusohlavé jsou typické pro Afriku a jižní Evropu. U nás se vyskytují vzácně. V roce 2016 bylo poprvé prokázáno hnízdění volavky rusohlavé na Českobudějovicku. Tyto volavky se často pohybují v blízkosti velkých kopytníků, kde sbírají hmyz. Mně se podařilo fotografovat volavky rusohlavé na pastvině poblíž obce Hlncová Hora blízko Českých budějovic. Pohybovaly se mezi pasoucími se krávami a sbíraly vyplašený hmyz. Občas přeletovaly mezi stády a tak jsem mohl udělat i několik "letovek".
Ledňáčci na Doubravě
Ledňáčci hnízdí ve strmém břehu řeky Doubravy ve Žlebech už řadu let. Před tím, než zaletěli do hnízdní nory, sedali na větev povaleného stromu ležícího v řece. Z krytu to bylo k větvičce tak 8 metrů - ideální vzdálenost. Že krmí mladé se dalo poznat podle toho, že hlavička ulovené rybky byla vždy orientována směrem od hlavy ledňáčka. Krmili různě intenzivně v intervalech 20 minut až 1,5 hodiny.
Za tesaříky alpskými na Bezdězu
Po několika letech jsem se vrátil na Bezdězy fotografovat tesaříky alpské (Rosalia alpina), jedny z našich nejkrásnějších brouků. Bylo úmorné vedro a já jsem pod Malým Bezdězem na štěstí našel starý buk s výletovými otvory a jedním samcem tesaříka alpského. Protože se tito brouci drží ve stínu, bylo třeba nastavit vysokou citlivost (2000 ASA) a využít stabilizaci objektivu. Je zajmavé, že jsem byl nakonec nejúspěšnější s ohniskem 500 mm díky vynikající stabilizaci mého Nikkoru 200-500 mm. Rozálie se fotografují dobře, nikam neutíkají a jediným problémem je nedostatek světla.Doufejme, že se podaří populaci tesaříka alpské na Bezdězech udržet.
Začala srnčí říje
Konečně jsem se dočkal a začala srnčí říje. Vyjel jsem po práci na Zbudovská Blata a začal vábit na známých místech. Velmi rychle mi přiskočily dvě srny (skutečně přiskočily dlouhými skoky skoro až ke mně). Za nimi na štěstí přišel srnec. Nijak jsem se nekryl a oni se předváděli na sklizeném poli 30-40 m ode mne. Měl jsem dobré světlo, krásně se fotilo. Srnec zjevně hledal říjnou srnu. Na dalším místě jsem přilákal mladíčka, který přišel tak blízko, že se mi nevešel do hledáčku. Pak jsem si na poli všiml, že srnec honí srnu. Vylezl jsem z auta a fotil. Kupodivu oba zamířili přímo ke mně. Těsně mě minuli a zmizeli v blízkém lesíku. Ten den se mi ještě několikrát podařilo přivábit srnu na několik metrů. Nemohla pochopit, že nejsem srnče. Zřejmě moje úspěchy ve vábení srn souvisely s naladěním mojí "třešňovky".
Den s bílými jeleny
Díky neobyčejné laskavosti správce Žlebské obory se mi podařilo strávit den s těmito neobyčejnými zvířaty. Mohl jsem se účastnt nejen jeich krmení, ale pozorovat je na rozlehlých loukách obory. Proti tmavému pozadí lesa působili jako z jiného světa. Většina jelenů měla ještě parohy v líčí. Vzhledem k tomu, že se chovají v části obory nepřístupné veřejnosti, byli dosti plašší.
Den u orlího hnízda
Vážení přátelé,
tak se mi to konečně poštěstilo. Přátelé
ornitologové mi ukázali obsazené orlí hnízdo nedaleko Pacova na Vysočině. Rodiče
krmili jedno mládě. Samec přinášel do hnízda hlavně ryby, samice je trhala a
krmila mládě. Hnízdo bylo na smrku s ulomeným vrškem ve výšce asi 20 m. Bylo
výborně situované na kraji paseky a z fotografického krytu do něj bylo dobře
vidět. Strávil jsem u hnízda skoro celý den a pořídil řadu fotek, které můžete
najít ve fotobance.
Přiletěli kolpíci
V polovině března přiletěli na Vrbenské rybníky u Českých Budějovic kolpíci bílí. I když už jsou tady čejky, špačkové nebo skřivani, přílet kolpíků je skutečným důkazem, že jaro už je tady. Kolpíci už řadu let hnízdí na malém ostrůvku Nového Vrbenského rybníka, dostatečně daleko od návštěvníků přírodní rezervace Vrbenské rybníky. Ostrůvek je minimálně 100 metrů od břehu, takže pro fotografování kolpíků lovících na mělčině u ostrůvku je potřeba objektiv o ohniskové vzdálenosti minimálně 500 mm. Shodou okolností u ostrůvku přistálo hejno hus běločelých, našich zimních hostů.
Vítám vás na mých www stránkách
Vážení a milí přátelé,
díky mé rodině a zejména mé milované dcerce Iše mám konečně svoje www stránky. Budu se snažit vkládat své nejlepší fotografie jednak z let minulých, jednak nové fotky tak, jak budou vznikat. Je 21. února 2022 a jaro už se ohlašuje. Na zahrádkách se objevují kvetoucí talovíny a sněženky, na polích a rybnících už delší dobu potkávám naše zimní hosty, husy běločelé a tundrové. Na Vrbenských rybnících poblíž města, ve kterém bydlím, Českých Budějovic, už jsem fotografoval morčáky velké a hoholy severní. Minulý týden jsem na rybníku Vyšatov pozoroval husice liščí. Zážitkem byl pro mě morčák bílý na Mlýnském rybníku u Čejkovic, kterého jsem viděl a fotil poprvé v životě. No prostě předjaří už je tu a mě čeká fotografování tetřívků a snad i tetřeva na Šumavě, hnízdícího orla mořského a spousty ptáků na jihočeských rybnících tak, jak se budou vracet domů.Takže už se moc těším a doufám, že vám budu moci ukázat nějaké pěkné, nebo alespoň zajímavé fotky.